Zdá se mi o tvých rukou jak mně pečetí

            a zmítám se jak hračka pro děti,

            s kterou si někdo hloupě pokopává.

            Vím, že se štěstí takhle nepotkává,

            vím, že se jenom na sklo maluje

            a první deštík, který z jara vstává

            a který piju hltavě jak tráva

            ho smyje, když si na sklo bubnuje.

                         A přeci volám po tom prokletí,

                         které mi s prvním větrem uletí.